Svatý týden novomanželů

Rozhodl jsem se Vám udělat menší exkurz do života dvou manželů ve Svatém týdnu. NEčekejte nic světoborného. Nejsme nijak extra hypersvatí, ale pořád hledáme jen jedno a tím je kousek nebe tady na zemi.

Květná neděle

Ráno jsme mírně zaspali. Po probuzení krátká modlitba, pak snídaně. Připravili a upravili jsme si nový kus nábytku jako náš osobní oltář. Je to krásné, když máme v místnosti, která má být obývacím pokojem, ale zatím jen připomínala království krabic jak vystřižené z kouzelného světa Charlese Journeta. Spouštíme si mši svatou z Římova. Kázání výraznější než obvykle. Už zvažujeme, že toho necháme, že je to jedna velká blbost, když je nám bráněno jít do kostela a My 2 jsme celé dny zavření doma. Do přírody vyrazíme - ano - navečer jdeme pro vodu na Cicúrek. NEzbytná návštěva u tchýně a bratrů přijde také vhod.

Pondělí

Ráno v kanceláři si připadám jako v panoptiku. Já jediný mám roušku a ostatní na mě hledí jak na Aldrina z Apolla. Co na tom, že se spíš díky hlubokému dýchání přes silný kus látky cítím jako Darth Vader. Byla to směs paradoxů. Ostatní kolem se tváří působitt pozitivně, ale pak jsou velmi negativní. Já působím zle, ale přitom jsem nejvíc nad věcí. Nebo je to naopak?

Poslouchám si k večeru kousek podcastu s názvem "Jak strávit Velikonoce po svém. Prý mám jít do lese, na louku atd. Biblický příběh je prý až to druhé. Nevím, nevím. Možná jsem sentimentální Ještěže kněz jezuita říká, že mám strávit po telefonu s tím druhým nějaký čas. Nedělám totiž celé dny nic jiného. Pořád všem volám a pomáhám v právních službách. O mou pomoc sice nikdo nestojí tak, jako nestáli o Ježíšovy nepřekonatelně dobré služby Farizeové a Zákoníci, ale mě to zatím baví. Krize nekrize. Všichni mají své problémy a né nadarmo se říká, že dnes je jedno kdo měl pravdu, podstatné je, kdo měl lepšího právníka. A ostatně i Andy v Shawshanku to dobře věděl, když dalšímu bažantovi s humorem přednesl oblíbenou vězeňskou repliku na téma, proč tam sedí (protože to právník podělal).

Manželka pořád hledá nějaké vhodné recepty a přesazuje kvítko, co dostala od maminky do nového květináče. Kočka už mezitím do něj chtěla hrabat a pak ukusovat listy. Minou dvě hodiny a kočka má zácpu, že by božská karma? :) Kdo ví. Přijde devátá večer a už se zase láduje granulemi tak silně, jako bychom ji přes týden nechávali na hladovce.

Zvažuji, že by bylo příhodné navštívit devadesátiletého dědečka, protože je jasné, že se po více než měsíci musí cítit sám. Zatím jsem se díky léčbě po slepáku nikam moc neodvažoval, ale teď by bylo vhodné překročit svůj stín. Když už se přeci jen odvážím do kanceláře, tak proč né i jinam.

Zvažuji, že napíšu pozdrav biskupovi k Velikonocům s prosbou o otevření kostelů k bohoslužbám alespoň za určitých podmínek. Cítím se jak Victor Hugo v noci předtím než nechal vysázet do novin svůj proslov k parlamentu při rozpravě o změně ústavního zákona, který měl prodloužit vládu Ludvíku Napoleonovi (takový francouzský Vladimír Putin předminulého věku).

V devět si uvědomuji, že se musím pomodlit desátek ze své Růže pro Signály. Tak jdu do toho.

Úterý

Tak to dopadlo blbě - růženec jsem nestihnul. Dneska opět práce z domu. Obvolávám klienty a zkouším dělat servisy. Jde to všechno ztuha. Šestý pokus o kontakt doktorky. Neúspěch.

K večeru opět přenos z Římova. Pak polomrtvý po večeři jdu spát.

Středa

Dneska začala naše kočka silně mrouskat. Akce kočičí svatba 2.0 zahájena a vezeme rychle kočku k chovatelce na kryti. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Dnes se střídáme v obyváku v tom, kdo bude pracovat. Odpoledne má žena hovory s žáky a poslouchá hry na kytary a občas je i poopravuje. 

Zelený čtvrtek

Nejkrásnější ráno. Byl jsem u zpovědi a pak s rodinou přijal eucharistii. Porušujeme tím sice dle regulí nouzový stav a opouštíme domov za jiným účelem než nákup a vycházka. Ale setkání s Pánem Ježíšem je mnohem důležitější než všechny obchody a vycházky. Ostatně i u nás na dědině je po nějakém promoření okresu z března šance na nákazu už úplně mizivá.

Poté běžíme domů zlikvidovat předvelikonoční zásoby masa, takže párky a klobásky ke snídani padnou.

Pak opět práce z domu, daří se mi obvolávat klientelu. Žena mezitím začala uklízet. Zjišťujeme, že plastová okna jsou v daleko horším stavu, než se dalo čekat. Venku je příznivě, ale protože náš byt je celkově v přítmí, tak dopoledne je teplo jen v kuchyni a u WC, jinak zbytek bytu je vymrzlý. 

Zvažuji volbu, zda otevřít Catalinu Rivas nebo jestli Braita. Knížek se teď přede mnou po vybalení z krabic rozevřelo více, tudíž nevím, zda číst dříve duchovní literaturu nebo marketing. Všeho je nutné po troškách. 

Tak kočka nakonec má nepravou říji, protože se furt chová jako malé kotě a útočí na kocoura, takže nezbývá než si pro ní odjet a kočičí svatbu 2.0 ukončit s nezdarem.

Vracíme se a opožděně sledujeme obřady Zeleného čtvrtku. Je to poměrně neradostné je sledovat z obyváku, ale nic jiného nezbývá.

Ještě odpoledne odesílám dopis s velikonočním přáním pro otce arcibiskupa.

Velký Pátek

Ráno jsme zahájili jezením postního chleba s olivami, který nakonec jíme až do večera. Tudíž jednodenní nasycení vyšlo. I když ... no vlastně nemá smysl to rozpitvávat.

Čteme si z knihy Umučení od Cataliny Rivas. Díky jejímu diktátu od Pána Ježíše se o to více prohlubuje naše vcítění do utrpení Páně. Nevydržíme to a kolem oběda už se modlíme modlitby z Velkého Pátku a následně poté, co jsme skončili velkopáteční přímluvy včetně přímluvy za obrácení Židů už jsme chvátali do kostela, který díky našemu panu faráři zůstal otevřený po celý den k soukromé modlitbě. Pomodlili jsme se zde kontemplativní Křížovou cestu za vnitřní uzdravení od sester trapistek, pomodlili se litanie ke Kristovým ranám a po krátké tiché adoraci se odebrali domů. Doma jsme si pustili ještě jednou velkopáteční obřady online, což nás dost vysílilo. Kolem osmé jsme běželi do kostela, kde se mělo dle domluvy udělovat svaté přijímání, ale nakonec jsme se jen pomodlili breviáři a odešli.

Bílá sobota

Den ticha je u nás trochu moc živý. Kočka je v říji a pořád mrouská napříč celým bitem a ječí jako tarzan. Doufal jsem, že se pomodlím alespoň kousek hodinek v češtině, ale už se nezadařilo. Chystám si práci na příští týden. Objevuji díky @kollenka možnost kurzu psaní všemi deseti formou hry, což se mi velice zalíbilo a strávil jsme nad tím skoro hodinu. Sleduji několik kázání ze včerejška, reaguji na blogový článek 'Jidášovo tajemství', se kterým dost nesouhlasím. Večer sledujeme obřady z Římova, které trvají i se křtem čtyři hodiny. Manželka přitom bohužel padne a spí. Já ke konci také. 

Hod Boží Velikonoční

Měl bych se radovat, ale nadále jsme zavřený v báni nazvané byt. Už se cítím téměř jako člen posádky z ISS nebo tak něco. Kočka se uklidňuje. My z ní taky. Po sledování mše online nachystáme oběd, požehnáme pokrmy, dáme lepší čaj namísto kávy a oddechujeme. Našel jsem díky aplikaci Kramerius velice zajímavou knihu Augustina Neumanna z roku 1924 nazvanou Katoličtí mučedníci doby husitské. A začtu se do ní. Věděli jste například, že dnešní hlavní barokní oltář má v sobě kus kvádru, okolo kterého byli uvázaní v únoru 1421 velehradští cisterciáci a přímo před zraky svého Pána a spasitele v prostorách dnešní baziliky upáleni? Nebo, že ještě Jan Hus se podílel na perzekuci některých duchovních v Čechách ze strany Václava IV.? 

Aby toho nebylo málo, tak si s námi volá jedna naše známá od Bouzova a říká, že na Paulínkách jsou ke stažení e-knihy s Patrem Piem a o svaté Terezce z Lisieux a že je to časově omezené. Já se tomu nestačím divit a tak do večera stahujeme. Musíme se za tento skutek Paulínkám v brzké budoucnosti nějakým způsobem odměnit. Třeba minimálně tím, že se za ně budeme více modlit.

Do jedné z knížek jsem se ještě po desáté večer začetl a téměř u ní usnul.

Pondělí velikonoční.

Dnes výjimečně jsme si nepustili mši sv. Poklízíme v bytě a čekáme návštěvu. Odpoledne dorazili švagři a setrvali jsme delší čas v přátelské atmosféře vzájemného dialogu. Kočku chytila hravá, tak si s ní za pomocí jedné maličké žilky, kterou si cestou utrhli, pohrávali. Řešíme sice trochu i co se bude teď dít dál, ale jinak jsme dospěli do stádia, že se vlastně máme momentálně i dobře a že nám vlastně nic nechybí. Až tedy na duchovní věci, což je věc druhá. 

Tolik k pár poznatkům z letošních Velikonoc. Čekal jsem, že stihnu více duchovních věcí i četby, ale de facto i moje drahá polovička mi dala najevo, že nelze stihnout vše. Ale i za to, co nám Pán Bůh v tomto čase svého vzkříšení a vykoupení dal jsem nesmírně vděčný. Snad za rok prožijeme svátky o to hlouběji a plodněji!