Pořád na křižovatce

"Těžké je se zodpovídat před Pánem, když sám nevíš kudy kráčíš....."

Významný milník, který mně letos čeká, je přelomový v mém životě. Já sám nevím jestli mám pořád zůstat na té stejné linii, na jaké jsem byl před prázdninami. Mnozí na mne křičí, nedělej to, zůstaň  pokrným služebníkem na vinici Páně a třebai v koutě jako svatý Antonín, když ještě nebyl tím slavným kazatelem a byl "vyhoštěn" v jednom malém klášteře někde v horách v jižní Francii(či kde přesně, znalci mi doufám prominou). Já však odpírám a stojím za svým stanoviskem; musím překročit tu řeku a vydat se na cestu nejistou a to jak ve víře, tak i způsobu poznání světa, který bude diametrálně odlišný tomu, ve kterém se nyní nacházím. Není ani staromilecký, ba ani příliš moderní, nic takového, co by se představovali tradiční i moderní katolíci a ostatní křesťané, kteří mě buď přímo odsud ze Signálů nebo odjinud znají.

Připadám si skoro jako apoštol Pavel krátce poté, co se jej ujal Barnabáš. Přešel na druhou stranu řeky. Přešel od judaismu, který pronásledoval první křesťany a raději se dal na cestu téměř stejného učení, ale takového, které jeho srdce vedlo správným směrem.

Já na tom dneska jsem naštěstí úplně jinak. Nemusím měnit náboženství, ba ani nechci, zůstanu i nadále katolíkem věrným svatému otci, ale jen způsob mé komunikace s Pánem a jeho oslava se trochu změní a to hlavně proto, abych si spoustu věcí uvědomil ještě hlouběji a také abych nebyl příliš vlažný ve víře.

O co vlastně v mém případě jde? Nemohu říci, protože jsem sám sobě slíbil, že zachovám  mlčenlivost a to až do doby než vše má přijít na světlo.