Kol dokola, sám jsa stilita.

Kol dokola hledám,

hledám tu pravou a nenalézám.

Můj osud je být uprostřed temna

a vnášet do něj světlo jako ledňáček sám.

Mé obrovské bolesti v noc a den se opakují.

Hledej a nalézej z hlubin se hlasy ozývají.

Věděl jsem v tu chvíli,

podobně jako prorok vidící měsíc smavý,

že nalézt radost z pokoje není tepanným kamenem,

jenž jest Bohu milý,

nýbrž  skaliskem rozdráným,

v tuto chvíli nad propastí.

Kam se dát, hledím v dál.

Mene, mene tekel ufarsin, pronáší prorok slova Boží,

duši mé drahé zboží,

kde jsi, kde jsi?

Kde je ta, na kterou po věky čekám,

stojíc na skále i nadále očekáván.

Stojím tam, tak po mnoho let.

Svědčím o Bohu a spáse patříc na tento svět.

Tělesné ádosti, již dávno odešli, ale přesto jazyk zlý na patře pálí.

Zhynu nebo budu žít.

Pro viny, které byli neodnímej Pane ode mne svou ruku.

Pomoz a zachraň alespoň bližnímu dušu.

Nedaj mu v temnu zahynout, ba ani ji neopúšťaj nevinnou.

Čeká ji pouze temný soud, avšak u tebe je smilování, jako pro milou i nemilou.

Kvůli ní já stojic zde,

činíc na její úmysl pokání po vezdejší chvíle.