Já, mé druhé já a infrátor

Jistě přemýšlíte, co může člověka přimět k tomu, proč píše těsně před půlnocí do svého blogu článek, ač by bylo dobré aby se namísto toho třeba připravoval na nedělní liturgii.  Následující řádky vás mv to možná trošku ještě utvrdí.

Po delším čase, co zde na Signálech přes deset tisíc lidí, zejména mládežníků (abych neurazil dříve narozené- mládeže), kteří se zde schází kvůli tomu, aby vytvořili takovou internetovou komunitu lidí, kteří mají společné hodnoty a mohli se vzájemně poznat a to i přes velké vzdálenosti, které je od sebe poutají. Je to svým způsobem něco podobného jako ta virtuální hra, která se již delší čas zažívá sžívá i s naším národem - Second life, kde můžete virtuálně s dalšími lidmi nejen komunikovat, virtuálně si užvíat volný čas, ale i pracovat, vydělávat si vrituální peníze a tak dále.  Podstatným problémem je však to, že zde nevystupujete jako své skutečné já, ale vytvoříte si postavičku, která se pod vašemi příkazypohybuje a dává celý mechanismu virtuální světa do pohybu.

Nemyslím, že by signály bylo o to menším virtuálním světem, protože zde přece jen vy jako uživatelé jen píšete a druzí jsou nuceni trpět si to po vás i přečíst(kdybyste teď viděli mou mimiku a tón hlasu, tak vám dojde, že to neníé myšleno vážně). Svým  způsobem vidíte jen fragmenty nějaké osoby, která se tímto způsobem otiskla do sítě z jedniček a nul poskládané tak, aby vám například reagovala na váš příspěvek, kde obhajujete, že Adidas je nejlepší značka pro uživatele piva Černá hora díky jejich přilnavosti na lepkavý povrch, svým bezkompromisním ne, že Adidasky po nějaké vodě ze  Svitavska( ač vy deobře víte, že Černá hora leží jižnějším směrem u Blanska) těžko mohou být vysoce přilnavé, protože když přijdou do kontaktu s Plzní, tak se rozpadnou na písek. Tato narážka vás pochopitelné rozlobí a konflikt je na světě, protože reagující respondent napsal jen holý text bez smajlíků nebo nějakých poznámek, které by vedli k nadsázce a vy jako velký patriot se do něj ještě se skupinkou dalších opřete, protože se vám navíc nelíbí jeho profilovoá fotka na které vypadá hůř jako Adolf (historikové vědí o koho jde) o svých padesátinách, když se houpal na židli a skončil ..... pod stolem s hrozivým vzhledem hospodského pováleče.

To je věc, která mě právě nutí k zamyšlení, princip toho, že se vlastně téměř neznáme a tu svou postavičku(v tomto případě profil) umíme používat jako loutku, která se prostě jednu chvíli chová mile a debatí na diskuzích o vztazích a lásce s nezadanými děvčaty kolem patnáctky, pak se přesune na počítání do miliónu, kde si chce nahrabat co nejvíc čísel, protože bonoboniéra od junipera za to stojí a bylo by škoda ji od něj nezískat ale pak se přesnute na debatu o pivě a skončíte někde na diskuzi hluboce teologického charakteru nebo otzáky mezilidských vztahů a tam zaručeně pohoříte. I kdyby jste věděli všechny moudrosti světa, včetně znalostí všech pohlavních chorob + ještě dalších deseti, které nebyli objeveny, tak se za jistého předpokladu dostanete do konfliktu s někým, kdo nezastává vaše stanovisko a to i v případě, že je celé odcitujete z moudré knihy. Inu je to těžké a nejhorší je to i v případě, že na vás vlastně reaguje někdo, kdo má lidově řečeno "čistý" profil bez fotky, jména, data narození a dalších maličkostí. Uvědomíte si, že vlastně vedete diskuzi s fantomasem, který se jednou objeví a pak zase zmizí. Může zde však být i opačný případ, že má všechny své náležitosti(jméno, datum narození, autorizaci), ale i tak působí zkresleně. Každý z nás si totiž tu postavičku v mezích pravidel ještě desetkrát upraví a nakonec ta postavička bude stejně i tak jen odrazem jeho pravého já.

A proč zrovna o tomto mluvím? Mé já je úplně jiné než to, co je na profilu a to jak vzhledově, tak i povahově. Říkáte si, že to nemůže být pravda, ale já vám jen potvrzuji, že ANO opravdu to pravda JE. Všimněte si mého data registrace, které se shoduje i s autorizací(byl jsem tenkrát první, kdo přišel do stánku Signály.cz aniž by tušil do čeho to vlastně jde - svým způsobem taková jakási jáma lvová, ale na místo lvů tam byly počítače a co víc přemýšlel jsem co z toho velkého BOOM vůbec vznikne. Tenkrát jsem byl ještě mladý plachý borec, který se nadšeně pouštěl do každé větší aktivity, kterou mládežníci zpustili; setkání v Táboře a na Velehradě nevyjímaje. Dnes už je to úplně jiné, z pozice veřejného činitele odcházím pomalu do ústraní a straním se lidské společnosti. Svým způsobem zmizel ten starý Dan, který mezitím také změnil svou vizáž(ti co mne viděli od srpna pravidelně vědí o čem mluvím), aby se soustředil více na Boží přítomnost, lásku k NĚMU a konečně objevil na dně své hřivny ty dary, které mu Bůh dal a naučil se je používat. To nádobíčko svým způsobem nemáý lehké ovládání, kdejaká telvize nebo počítač je na tom líp, protože tu ovládám já, nikoliv ona mně(nebo je to někdy i naopak), každopádně ten DAR mi byl dán, aby jej svým způsobem využil pro dobro svých bližních.

To je jeden z důvodů, proč opouštím mnohé z toho, co jsem si předurčil někdy na podzim roku 2005, kdy jsem jako mladík nastupoval na gymnázium a dnes ve svých dvaceti letech odhazuji za sebe to staré a špatné a nechávám si jen tu mošnu dobrého na čem se pokusím znovu vystavět sebe sama, upevním kolečko u povozu a vydám se na další cestu, která již nebude jednoduchá a rovná, ale začně být strmější a těžší než kdy předtím.Nebudu ani pod nějakým infrazářením, které mě stmaví načerno, ani pod růžovým mrakem, ale budu již v jiném postavení, v postavení kajícníka, který lidi přijímá jen když jej o to nutně žádají, ale raději se zplna svěří  milosrdnému a milostivému Bohu.

Bůh mi v tom pomáhej.

Měj se hezky ty jeden starý barde Dane, co se zde na Signálech pořád tak stále ještě přiblé tváříš ve své podobě z července loňského roku a pozdravuj mým celým jménem všechny Signálníky, a vyřiď jim, že se modlím za ně za všechny, aby zůstali Bohu věrni a nenechali se přemoci ďáblem.