Osvícenský názor světový a jeho důsledky - vznik zednářství

Jelikož málokdo zde ví něco o zednářích, tak jsem se rzhodol o nich něco málo publikovat. Neměli bychom je brát na lehkou váhu, protože jejich současný úkol - tj. podrývání katolické církve, je stále patrný. Zde proto níže nechám k této věci promluvit úryvek z církevních dějin profesora Kadlece, který pojednává o vzniku zednářství samotného.

Osvícenstvím rozumíme mnohotvárné duchovní proudění 18.století, které se odvrací od křesťanství a hlásá čistě přirozený světový názor. Osvícenství proniklo jak do duchovního života vzdělanců, tak do politiky a hospodářství, ovládlo myšlení a chtění vzdělaných vrstev protestantských i katolických. Zdánlivě nepřeklenutelné náboženské rozpolcení Evropy vedlo mnohé vzdělance k přesvědčení, že pravdu nelze nalézt v katolické církvi ani v četných protestantských konfesích, a stále rostoucí přírodovědecké poznatky budili nechuť k nadpřirozenu. Proto se filosofové spokojovali v nejlepším případě s pouhou vírou v Boha, který se o svět nestará (deismus). Popírali, že by tento Bůh dal lidem nějaké zjevení, a uznávali pouze to, co lze poznat rozumem (racionalismus). Kritický duch, který (v některém směru právem) projevovali humanisté, se nyní začal rozkládat ve všech náboženských pojmech, útočil na církevní věrouku a mravouku a doporučoval moderním lidem čistě přirozené náboženství bez článků víry a s mravoukou omezenou na humanitu. Nade vším měl stát všemohoucí stát, božské právo mělo být nahrazeno právem přirozeným.

Zakladatelem anglického deismu a předchůdcem volnomyšlenkářství je lord Edward of Cherbury (+1648), který se domníval, že náboženské rozpory mezi jednotlivými protestantskými skupinami v Anglii lze odstranit přirozeným náboženstvím. Závazné jsou jen základní náboženské a etické pravdy (existence Boží, úcta k Bohu projevovaná ctnostným životem); to, co připojila náboženství pozitivní, jsou jen lidské dodatky, o které se není třeba starat. Thomas Hobbes (+1679), vyznavač naturalisticko-mechanického monismu (filosofický monismus samotný obhajuje, že vše vzešlo z jedné podstaty - substance, pozn. přep.),  hlásal neomezenost státní moci v každém směru, totalitu státu, neznající žádné všeobecně závazné přirozené nebo objektivní dobro. John A. Collins (+1729) rozhodně odmítal zjevení Boží a žádal, aby každý člověk volně přemýšlel, a tak dospěl k poznání Boha (odtud název volnomyšlenkář). Rozhodnými deisty byli hrabě Shaftesbury (+1713), John Toland (+1722) a M. Tindal (+1733).

K rozšíření těchto nových myšlenek po celé Evropě velmi přispěli svobodní zednáři. Byli to původně angličtí osvícenci, kteří tvořili tajná sdružení, která navenek napodobovala zvyky londýnských zednických cechů. Od stavebních hutí převzali rozdělení na učně, tovaryše a mistry, úbor (zástěru, kladivo a krokvici) a zvyky přijímání do lóže. Zavazovali se, že budou ctít velkého stavitele světa, tj. že se budou hlásit k deismu, že budou budovat duchovní chrám humanisty, tj. pěstovat ctnosti a vzájemně si pomáhat, a přísežně slibovali, že zachovají tajemství o všem, co se týká lóže. Jejich heslem bylo: volnost, rovnost, bratrství (úplně stejné heslo si pak dali i francouští osvícenci v době vypuknutí francouzské revoluce, poz. přep.); jejich cílem: odstranění všech tyranů, tolerance, svoboda projevu a tisku, svoboda obchodu a průmyslu. První lóži založili r. 1717 ve vinárně "U jabloně" Theofil Desaguliers, James Anderson a George Payne. Pak lóží rychle přibývalo nejen v protestantských zemích, nýbrž i v katolických. R. 1725 byla založena první francouzská lóže v Paříži (Velký Orient), r. 1740 v Berlíně Zu den drei Weltkugeln), 1742 ve Vídni (Zu den drei Kanonen). První zednářskou lóži v Praze, zvanou "U tří hvězd", založili roku 1741 nejspíš francouzští důstojnící-zednáři za tehdejší okupace Prahy. Zdá se, že pražské zednářství bylo nejdřív spíš hračkářství k ukrácení volné chvíle. Teprve přičiněním barona Ignáce Borna dostalo pravou náplň a metodu a stalo se jedním z hlavních sloupů osvícenství. Papež Klement XII. roku 1738 účast na tajných zednářských spolcích katolikům zapověděl. Francouzský parlament papežovu bulu neregistroval, a proto laici ani klérus neviděli důvod, proč by do lóží nesměli vstupovat. Další papežové 18. a 19.století však zákaz opakovali a Codex iuris canonici (kán. 2335 a 2336) na něm setrval.

(Jaroslav Kadlec, Církevní dějiny III.,vyd. CMTF UP Olomouc, 1993, s. 411-412)

O svobodném zednářství podrobněji na Wikipedii:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%A9_zedn%C3%A1%C5%99stv%C3%AD

Zednářství však musíme brát na zřetel i dnes. Nesmíme opomenout, že zednářem byl i Mons. Anibale Bunnini, tvůrce nové mše (Novus Ordo Missae) a autor Misálu papeže Pavla VI. Editio typica 1970, která však byla především dílem protestantů. Dokázána je i korespondence mezi Mons. Bugninim a italskými zednáři, která dokazuje, že Bunnini byl zednář a jeho hlavním úkolem bylo, aby vnesl protestantské prvky do katolické liturgie:

http://vendee.cz/texty/bugnini2.html