Jak pohlížet na FSSPX

Můj krátký příspěvěk je spíše reakcí na článek, který vyšel na blogu Tina. Nechci se zde nikoho zastávat a generalizovat, jelikož věřím, že právo kvalifikovaého soudu v této věci patří nyní určeným církevním autoritám. Všeobecně si však vážím FSSPX a osoby arcibiskupa Mons. Lefebvra za to, co pro církev v době pokoncilního běsnění udělal, neboť výsledky toho mohli jen v Evropě daleko horší, než můžeme vidět dnes. Především si musíme v prvním případě položit otázku? Co je příčinou dnešní církevní krize, kdy ateizace společnosti v Evropě vzrůstá, v Rakousku hnutí Wir sind Kirche se vzedmulo k bezdůvodné a pošpinující farní iniciativě (u nás ji nevím proč glorifikuje společenství kolem časopisu Getsemany) a v Polsku teď vzniká bezprecedentně kult osobnosti zemřelého papeže Jana Pavla II., který v rámci současné sakrální arcihtektury mnohdy získává v polských svatostáncích až přespříliš výraznou pozici a to až do té míry, že již zastiňuje svatostánek. Pokusit se pochopit jedno či druhé je téměř nemožné a o to horší je, že naše země se v danou chvíli ocitá na pomezí ještě mnoha dalších extrémů. Především jsou to bludné nauky a magie východu, které mnozí mladí katolíci nekriticky přijímají a podléhají jejich ďábelskému našeptávání. Jsou to nám dobře známé praktiky okultismu, akupunktury, bílé a černé magie, tantry, stěhování energií, zen budhhismu, transcendetální meditace a mnoha jiných. K tomu všemu je tu i navíc hrozba vzrůstajícího homosexuálního zvráceného chování, které je současnými evropskými mocipány prezentováno jako normální a homosexuálové by z toho důvodu měli mít stejná práva jako ostatní menšiny ba co víc, aby mohli adoptovat a vychovávat děti. Proti daným ideologiím zla se jasně vyhraňuje právě FSSPX, o kterém bych rád rozvedl následujících pár řádků. Jiní oficiální církevní předací však buď k daným věcem stále mlčí a nebo je podporují a mladým neustále vsugerovávají, "že je to normální a nejde s tím nic dělat."

FSSPX (Fraternitas sacerdotalis sancti Pii Decimi - Kněžské Bratrstvo sv. Pia X.) je od svého založení v roce 1970 organizací, která neustále vychází proti proudu současné společnosti a dnes i církve. Je mu naprosto cizí profánní stránka církevné pastorace. Na bohoslužbách FSSPX proto není možné se setkat s takovými věcmi, jako je rocková hudba, SKA, kytarové mše a animací liturgie pro děti, ba naopak, všichni věřící, kteří se zúčastní mše sv. u "lefebvristů" (jak se jim v našem prostředí říká) působí naprosto klidným dojmem a jejich participatio actuosa (aktivní účastenství) se projevuje daleko jinak, než jak si to představovali liturgičtí teologové Pokorný a Bradač před více než čtyřiceti lety. Kdykoliv jsem se zeptal některého mladého věřícícho, když se vracel ze mše sv. u FSSPX, jak ji prožil, tak zpravidla z něj vyplynula souhrná analogie, která vypovídala o duchvoním účastenství dotyčného na Kristově Kalvarské oběti. Dotyční věřící zpravidla chodí z malé kaple na brněnském Faměrově náměstí spíše v naprostém tichu. Uvnitř kaple není možné potkat někoho, kdo by se profanně vybavoval, protože se na to pohlíží jednak jako na špatné, ale také to ruší věřící, kteří ještě adorují po svatém přijímání před svatostánkem (Církev nikdy neřekla, že je to špatné, ba naopak i dnes je nám neustále předkládáno, že Tělo Páně v eucharistické podobě, dokud je chlebem, je v něm přítomen Kristus a ten může působit na naše srdce přesto, že jsme hříšníci).

V článku, který je z polovinu okopírován z jiného cizojazyčného článku, jehož zdroj nám nebyl předložen (tina hovoří o "jednom blogu") se tvrdí, že není pro věřící jiná možnost, než se rozhodnout mezi poslušností papeži a Bratrstvu a mezi mší u FSSPX a mimořádnou formou. K oběma premisám tohoto argumentu mohu říci jen tolik, že nejsou pravdivé. Členové Bratrstva sv. Pia X. jasně dávají najevo, že jsou poslušni papeži ve věcech víry a autority, ale více činit nemohou s ohledem na jejich status. To, že teologie Bratrstva je stále v rozporu s teologií Druhého vatikánského koncilu je věc jiná a to právě s ohledem na to, že koncil, který měl být výhradně pastorační se dnes prezentuje jako univerzální neomylné Magisterium, které téměř znamená víc než dogma. Další věcí je rozpor - jak může být mimořádná forma a mše u FSSPX dvě naprosto odlišné věci? Když přijdete na mši v mimořádné formě římského ritu, tak víte, že je v latině, má svou pevnou strukturu symbolů a gest a užívá se při ní Misálu bl. papeže Jana XXIII. z roku 1962. Když přijdete k FSSPX, vidíte obřad latinský, s pevnou strukturou gest a symbolů identickou s těmi, která jsou in forma extraordinaria a je k tomu užíváno také téže redakce Misálu bl. Jana XXIII. z roku 1962. Výtky autora, které nám tedy Helena předložila jsou spíše neopodstatněné a dotyčnému unikají některé souvislosti. Díky článku navíc vzniká rozsáhlá diskuze, ve které se jen oživují staré rány, což je vzhledem k tomu, že většina z nás jsou katolíci nadmíru smutné.